Včera
to bylo. Včerejšek byl extra dlouhej. Celou noc jsem musel strávit venku.
Přišel
jsem před dům asi ve 22:45. Ačkoliv jsem odešel ven až v sedm večer, byl jsem
uřícenej a těšil jsem se do sprchy, protože venku bylo hrozný vedro (denní
teploty tu jsou teď kolem 31°C). Strčím klíč do zámku, ale nejde s ním vůbec otočit.
Tak zvoním, volám i na telefon (můj kanadský telefon se mi zrovna ten den vybil, ale připojil jsem se mým českým telefonem na wifi, kterou jsem z domu chytal, a našel telefonní číslo v e-mailu). Dál zkouším zámek. Nic. Susan (u Susan bydlím, články
k bydlení vyjdou později ;-) ) má tvrdý spaní. Půlhodinu jsem zvonil a
nic, pak jsem šel ještě dvakrát kolem domu, ale stejně bez úspěchu.
Myslel
jsem si, že to je tím, že když je zamknuto zevnitř, zvenku to pak nejde (jediný přijatelný
vysvětlení). Ráno, když jsem se vrátil, jsme zjistili, že ten zámek nešel odemknout
vůbec. Ani Susaninym klíčem. Jako by byl vyměněnej. Je to záhada.
Co
jsem dělal celou noc? Koupil jsem si nápoje a jel si sednout do svého oblíbenýho
parku (pro zvědavce zde: http://goo.gl/maps/V8HRX) a četl jsem si tam (čtečka s podsvícením).
Naštěstí jsem měl s sebou v báglu i mikinu. Sedl jsem si na lavičku,
od který byla asi 10 metrů další, na ní seděl týpek (normálně vypadající),
takže jsem tam nebyl úplně sám. V půl čtvrtý ale odešel (seděl tam určitě přes
tři hodiny, asi taky neměl v noci co dělat…), tak jsem šel radši taky. Trávit
noc procházením města jsem se neodvážil. Nastoupil jsem do tramvaje
(kde je bezpečno – bez průkazky nebo koupě lístku vás tam nepustí) a jel přes svojí
bývalou čtvrť až úplně na západ města. Tam jsem vystoupil, bylo 4:15.
Tramvaj
zpátky jela až za půl hodiny, ta předchozí mi ujela před nosem (Poznámka: To, že
vám v Praze ujede autobus (tramvaj), protože přijel oproti jízdnímu řádu o
chvilku dřív, a tak čekáte na další, a ten přijede samozřejmě oproti
řádu později, není jen českej jev), tak jsem tam holt čekal.
Jel
jsem pak zas úplně na východ města, protože jsem měl s sebou foťák a napadlo mě
udělat fotky východu slunce. To jsem taky udělal – a stojí za to (najdete je
dole; nejsou nijak upravovaný, ani kontrast/jas, ten kýčovitej nádech byl
i v reálu). Pak jsem v klidu došel domů, Susan už byla vzhůru a divila
se, proč zvoním (a jaktože vlastně nespím).
Následky
ta vynucená noc venku měla – dohromady asi 10 štípanců od komárů. Ale to je
vše, naštěstí. Jako nováček v cizím velkoměstě ještě nevím, kde je tu bezpečno, a kde ne (je v noci vůbec někde bezpečno?), ale snažil jsem se
bejt nenápadnej a vyhýbat se nápadným lidem.
Zámek
u dveří byl dnes kompletně vyměněn. Susan mě přiměla přijmout vratku části
nájmu za tu noc. Má z toho hodně blbej pocit. Fotky ze svítání jsem poslal
i jí, aby už ho neměla.
Žádné komentáře:
Okomentovat