Jak jsem psal minule, noc před odletem byla ve znamení nekonečnýho dobalování. Druhý den ráno mě ale zastihla s tím související nemilá věc. Po pár metrech na Letišti V. H. upadlo mýmu velkýmu kufru kolečko. Chudák zřejmě nebyl dimenzovanej na takovou váhu (divím se, že se neutrhlo taky ucho). Naštěstí, podlahový plochy na letištích jsou z leštěnýho kamene, takže kufr tam klouzal i bez kolečka. Obával jsem se však, jak to pak udělám v Torontu (o tom více příště).
Odbavení se událo bez komplikací, navíc, jak jsem zmínil minule, pro let z Helsinek do Toronta jsem poprosil o místo u okna. To ale mělo své konsekvence - letěli jsme nad Grónskem a asi zrovna já jsem měl z celýho letadla nejlepší výhled nebo co, protože si ke mě ostatní pasažéři chodili fotit venek... Vlastně nejen to - neboť se k okýnku pochopitelně přes tři sedadla nenatáhli, prosili mě a spolusedícího vedle mě, abysme fotili za ně :-D (Nechápu, proč chtěla fotku udělat i ženská, co seděla přímo za mnou...). Přál jsem si proto, aby se už žádný přírodní krásy dole radši neobjevovaly :-)) Občas jsem měl pocit, že se ani nemůžu o okno opřít abych se prospal :-D Nicméně i já jsem pár fotek pořídil (viz fotogalerie) a po jejich shlédnutí je nutný uznat, že těm lidem oprávněně stálo za to uzurpovat si můj výhled z okýnka.
Jinak let z Prahy do Helsinek (3 hodiny), čekání na spoj do Toronta (3 hodiny) a samotný let do Toronta (8 hodin) uběhl rychle. Něco po osmé večer místního času jsem tak v pořádku vystupil z letadla. O prvních hodinách v Torontu si ale napíšeme až příště ;-)
|
|
|
|
 |
|
|
 |
 |
Bonus z Helsinek: 
|
Bych dělala, že spím:-D
OdpovědětVymazatLůca