Po peripetiích s kufrem, s místem u okna v letadle a s imigračními úředníky jsem si tedy na letišti Toronto Pearson International konečně vzal z pásu kufr a došoupal k nejbližšímu místu k sezení. Napsal jsem svému ubytovateli, že jsem zdárně přiletěl, a že tedy vyrážím na místo určení (I'm glad you made it!, odpověděl).
Z letiště na navazující dopravu jsem se měl dostat tzv. Airport Rocket autobusem. Měl jsem předem zjištěno, že lístek stojí tři babky a "prodává" se u řidiče. Nejmenší peníz, co jsem měl v tu chvíli u sebe, byla dvacetidolarovka ze směnárny v Praze. Bus přijel, odtahal jsem zavazadla dovnitř, chci zaplatit, ale řidič mě pošle zpátky ven. Jakto? Řidič totiž lísky neprodává, řidič jen inkasuje odpočítaný tři dolary a obratem vydá lístek. Vítejte v TTC, The Toronto Transit Commission. V trafice jsem si proto rozměnil (koupí octových krekrů za dolar pade) a počkal na další autobus. Tentokrát to vyšlo, taxikář v turbanu se tak kšeftu nedočkal.
Autobus mě zavezl na konečnou zastávku metra Kipling. Sám v cizím městě, noční hodina, v metru divný lidi, kufr bez kolečka, po cestě metrem by mě ještě čekal přestup na tramvaj nebo autobus; rozhodl jsem se proto vzít si taxi. Z sebou stály tři vozy, vybral jsem si prostřední, protože byl žlutý (což je spíš nezvyklá barva pro torontský taxi, jak jsem zjistil později). Ind, řidič taxi, byl tak první člověk (vynechám-li imigrační úředníky) se kterým jsem v zámoří mluvil. Úspěšně mě zavezl na adresu mého dočasného působiště - Cowan avanue ve čtvrti Parkdale -, které se tak stalo na první týden v Kanadě mým domovem.
Z letiště na navazující dopravu jsem se měl dostat tzv. Airport Rocket autobusem. Měl jsem předem zjištěno, že lístek stojí tři babky a "prodává" se u řidiče. Nejmenší peníz, co jsem měl v tu chvíli u sebe, byla dvacetidolarovka ze směnárny v Praze. Bus přijel, odtahal jsem zavazadla dovnitř, chci zaplatit, ale řidič mě pošle zpátky ven. Jakto? Řidič totiž lísky neprodává, řidič jen inkasuje odpočítaný tři dolary a obratem vydá lístek. Vítejte v TTC, The Toronto Transit Commission. V trafice jsem si proto rozměnil (koupí octových krekrů za dolar pade) a počkal na další autobus. Tentokrát to vyšlo, taxikář v turbanu se tak kšeftu nedočkal.
Autobus mě zavezl na konečnou zastávku metra Kipling. Sám v cizím městě, noční hodina, v metru divný lidi, kufr bez kolečka, po cestě metrem by mě ještě čekal přestup na tramvaj nebo autobus; rozhodl jsem se proto vzít si taxi. Z sebou stály tři vozy, vybral jsem si prostřední, protože byl žlutý (což je spíš nezvyklá barva pro torontský taxi, jak jsem zjistil později). Ind, řidič taxi, byl tak první člověk (vynechám-li imigrační úředníky) se kterým jsem v zámoří mluvil. Úspěšně mě zavezl na adresu mého dočasného působiště - Cowan avanue ve čtvrti Parkdale -, které se tak stalo na první týden v Kanadě mým domovem.
Žádné komentáře:
Okomentovat