Blog dočasně pozastavuji

Přátelé, čas je vzácný statek a na studijně poznávacím pobytu zvlášť. Neumím si na něčem nedat záležet (raz, dva,... hned tři zápory v jedný krátký větě!), proto mi psaní každýho příspěvku zabere hodně času. Rozhodl jsem se proto psaní blogu pozastavit, s tím, že až se vrátím, zpětně vše napíšu (nevěříte? věřte :-) ).

Víte, venku čeká tolik lákadel, že mi je zkrátka škoda sedět namísto toho u počítače...

Váš Stan.

Výlet na Niagara Falls

Už jsem byl v Torontu několik týdnů a stále bez přátel. Chtěl jsem se jet podívat na Niagárský vodopády, ale samotnýmu se mi nechtělo. Na Facebooku je skupina Češi (& Slováci) v Torontu, proto jsem se rozhodnul napsat tam dotaz, jestli by někdo nejel taky. Zadařilo se, odepsalo mi několik lidí a za týden se jelo :-)

Účastníky zájezdu byli Češka Helena, Slovenka Soňa, Japonka Kumiko, Kanaďanka Rachel, Čech Honza a Čech já. Z Toronta je to k vodopádům jen něco přes 130 km, takže jsme zvolili dopravu autobusem. Cesta utekla rychle, za hodinu a čtyřicet pět minut jsme dorazili do městečka Niagara Falls. V okolí jeho nádraží (a vlastně ještě dál) si připadáte jako ve městě duchů. Nikde nikdo (a to přestože v sezóně). Zaujme pouze strašidelný hotel Europa s otrhanými plachtami u oken a jistě i otrkanými hosty (i když pochybuju vůbec o nějakých). Až centrum města pak stojí za to.

Z nádraží to můžete vzít veřejnou dopravou, nebo jít necelou půlhodinku kolem Niagara River - je jasný, co jsme zvolili (P.S. Břeh na druhý straně patří USA):


Hned první fotka Niagárských vodopádů se vydařila nad očekávání:


Jak můžete vidět ve fotoalbu, i ostatní fotky se vydařily. Počasí totiž bylo ideální. I duhu se mi podařilo zachytit.

Absolutně nejlepším bodem dne ale bylo plavení lodí přímo pod vodopády. Ten zážitek nejde moc popsat, zkrátka zažíváte euforii a chcete to hned po tom zažít znovu :-)

Říká se, že kanadská strana je hezčí než americká. Není to jen furiantská teze, je tomu fakticky tak. Je to daný geograficky - vodopády stékají směrem na Kanadu. Američani, aby aspoň něco z vodopádů viděli, vybudovali v 60. letech vyhlídkovou věž (PPP Observation Tower). Ostatně, i slavná scéna ze Supermana II se odehrávala právě na kanadský straně:

Jazykovka

Co vlastně v Torontu dělám? První týdny jsem se zabydloval, zařizoval nutný věci, objevoval město nebo vegetil. A od srpna chodím do jazykovky Hansa Language Centre. Docházím na 3 hodiny každý všední den. První měsíc mám skoro za sebou, ale budu si to prodlužovat o další, pak možná ještě.

Na Hanse se mi líbí, že rozvrh je naprosto flexibilní. Můžu si ze dne na den změnit předmět, čas i učitele. Výběr z předmětů je širokej: Conversation, Grammar, Vocabulary, Pronunciation, Idioms, Listening, Reading, Writing, Phrasal Verbs, Business English, TOEFL, TOEIC, IELTS. [Legenda - tučně: aktuálně navštěvovaná hodina; tučně+kurzíva: dříve navštěvovaná hodina; kurzíva: do budoucna uvažovaná hodina]

Skladba studentů je různorodá, nejvíc je tu lidí z Jižní Ameriky. Pak z Asie. Evropanů je tu málo. Nevadí, naopak :-) A učitelé jsou z 90 % rodilí mluvčí.

Nemám rád loučení. A tady v Hanse je to bohužel na denním pořádku (hlavně v pátek) - pořád někdo přichází a odchází, s někým se seznámíte a za dva týdny se s ním loučíte. Aspoň že ti učitelé zůstávají...

Jinak kromě toho, že chodím do jazykovky, snažím se často něco podnikat. Na papírku mám aktuálně poznamenaných osm uplynulých akcí, o kterých musím napsat post. Čekujte proto blog (a omluvte delší než kratší prodlevy).

Jak jsem bydlel a bydlím

Na konci minulého postu jsem zmínil, že první týden v Torontu jsem bydlel ve čtvrti Parkdale. Parkdale se nachází v západní části tzv. Starého Toronta. Domy jsou tu ve viktoriánském stylu, stejně jako téměř všechny ve Starém Torontu. Měl jsem tam vlastní byteček, ale prostý, malý, neútulný. Ubytování jsem si zařídil ještě z Prahy přes Airbnb a záměrně pouze na týden - po dlouhodobém bydlení jsem se chtěl porozhlídnout až tady. Hledání trošku (značně) zkomplikovala absence wifi v bytě, ale naštěstí nedaleko byla Public Library, kam jsem mohl docházet s notebookem.

Během toho týdne jsem ale nenarazil na žádný bydlení, který by mě dostatečně zaujalo (nebo já zaujal pronajímatele/majitele), tak jsem si přes Airbnb zařídil ubytko na další dva týdny, abych měl na hledání a procházení bytů víc času. Druhý týden jsem se tak stěhoval na druhou stranu města, do čtvrti Riverdale.

Mou novou adresou se stala Howie Avenue. Rovněž Riverdale spadá do Starého Toronta, a tak jsem se znovu ocitnul ve viktoriánské zástavbě. Dům, pokoj a vůbec všechno bylo ale značně útulnější. Dům vlastní Britka jménem Susan, která v Torontu žije přes 40 let. Odjela sem kdysi na dovolenou a už tu zůstala :-)

Sue věděla o sousedce, co před lety pronajímala pokoj. Dala mi na ni kontakt a domluvili jsme se na prohlídce. Vše se mi líbilo, a tak jsme se s Lindou (tak se jmenuje) dohodli! Její dům se nachází pět metrů od Susanina, takže stěhování bylo bleskurychlý (operace Kulový blesk).

Takže tady dlouhodobě bydlím:

[Kuchyňka je jen moje, takže můžu experimentovat.]

První hodiny v Torontu

Po peripetiích s kufrem, s místem u okna v letadle a s imigračními úředníky jsem si tedy na letišti Toronto Pearson International konečně vzal z pásu kufr a došoupal k nejbližšímu místu k sezení. Napsal jsem svému ubytovateli, že jsem zdárně přiletěl, a že tedy vyrážím na místo určení (I'm glad you made it!, odpověděl).

Z letiště na navazující dopravu jsem se měl dostat tzv. Airport Rocket autobusem. Měl jsem předem zjištěno, že lístek stojí tři babky a "prodává" se u řidiče. Nejmenší peníz, co jsem měl v tu chvíli u sebe, byla dvacetidolarovka ze směnárny v Praze. Bus přijel, odtahal jsem zavazadla dovnitř, chci zaplatit, ale řidič mě pošle zpátky ven. Jakto? Řidič totiž lísky neprodává, řidič jen inkasuje odpočítaný tři dolary a obratem vydá lístek. Vítejte v TTC, The Toronto Transit Commission. V trafice jsem si proto rozměnil (koupí octových krekrů za dolar pade) a počkal na další autobus. Tentokrát to vyšlo, taxikář v turbanu se tak kšeftu nedočkal.

Autobus mě zavezl na konečnou zastávku metra Kipling. Sám v cizím městě, noční hodina, v metru divný lidi, kufr bez kolečka, po cestě metrem by mě ještě čekal přestup na tramvaj nebo autobus; rozhodl jsem se proto vzít si taxi. Z sebou stály tři vozy, vybral jsem si prostřední, protože byl žlutý (což je spíš nezvyklá barva pro torontský taxi, jak jsem zjistil později). Ind, řidič taxi, byl tak první člověk (vynechám-li imigrační úředníky) se kterým jsem v zámoří mluvil. Úspěšně mě zavezl na adresu mého dočasného působiště - Cowan avanue ve čtvrti Parkdale -, které se tak stalo na první týden v Kanadě mým domovem.

Zvětšit mapu

Intermezzo: Na jednu noc homelessem

Včera to bylo. Včerejšek byl extra dlouhej. Celou noc jsem musel strávit venku.

Přišel jsem před dům asi ve 22:45. Ačkoliv jsem odešel ven až v sedm večer, byl jsem uřícenej a těšil jsem se do sprchy, protože venku bylo hrozný vedro (denní teploty tu jsou teď kolem 31°C). Strčím klíč do zámku, ale nejde s ním vůbec otočit. Tak zvoním, volám i na telefon (můj kanadský telefon se mi zrovna ten den vybil, ale připojil jsem se mým českým telefonem na wifi, kterou jsem z domu chytal, a našel telefonní číslo v e-mailu). Dál zkouším zámek. Nic. Susan (u Susan bydlím, články k bydlení vyjdou později ;-) ) má tvrdý spaní. Půlhodinu jsem zvonil a nic, pak jsem šel ještě dvakrát kolem domu, ale stejně bez úspěchu.

Myslel jsem si, že to je tím, že když je zamknuto zevnitř, zvenku to pak nejde (jediný přijatelný vysvětlení). Ráno, když jsem se vrátil, jsme zjistili, že ten zámek nešel odemknout vůbec. Ani Susaninym klíčem. Jako by byl vyměněnej. Je to záhada.

Co jsem dělal celou noc? Koupil jsem si nápoje a jel si sednout do svého oblíbenýho parku (pro zvědavce zde: http://goo.gl/maps/V8HRX) a četl jsem si tam (čtečka s podsvícením). Naštěstí jsem měl s sebou v báglu i mikinu. Sedl jsem si na lavičku, od který byla asi 10 metrů další, na ní seděl týpek (normálně vypadající), takže jsem tam nebyl úplně sám. V půl čtvrtý ale odešel (seděl tam určitě přes tři hodiny, asi taky neměl v noci co dělat…), tak jsem šel radši taky. Trávit noc procházením města jsem se neodvážil. Nastoupil jsem do tramvaje (kde je bezpečno – bez průkazky nebo koupě lístku vás tam nepustí) a jel přes svojí bývalou čtvrť až úplně na západ města. Tam jsem vystoupil, bylo 4:15.

Tramvaj zpátky jela až za půl hodiny, ta předchozí mi ujela před nosem (Poznámka: To, že vám v Praze ujede autobus (tramvaj), protože přijel oproti jízdnímu řádu o chvilku dřív, a tak čekáte na další, a ten přijede samozřejmě oproti řádu později, není jen českej jev), tak jsem tam holt čekal.

Jel jsem pak zas úplně na východ města, protože jsem měl s sebou foťák a napadlo mě udělat fotky východu slunce. To jsem taky udělal – a stojí za to (najdete je dole; nejsou nijak upravovaný, ani kontrast/jas, ten kýčovitej nádech byl i v reálu). Pak jsem v klidu došel domů, Susan už byla vzhůru a divila se, proč zvoním (a jaktože vlastně nespím).

Následky ta vynucená noc venku měla – dohromady asi 10 štípanců od komárů. Ale to je vše, naštěstí. Jako nováček v cizím velkoměstě ještě nevím, kde je tu bezpečno, a kde ne (je v noci vůbec někde bezpečno?), ale snažil jsem se bejt nenápadnej a vyhýbat se nápadným lidem.

Zámek u dveří byl dnes kompletně vyměněn. Susan mě přiměla přijmout vratku části nájmu za tu noc. Má z toho hodně blbej pocit. Fotky ze svítání jsem poslal i jí, aby už ho neměla.

Konečně v Kanadě: Vítejte na imigračním ☠

Ono to vlastně začalo už v Helsinkách. Gate na letadlo do Toronta, u něho připraveni tři kanadští policisté. Buď mají pifku na Čechy nebo vypadám podezřele, ale už tady si mě jeden z policistů odchytí, aby se poptal na pár otázek (co budu dělat v Kanadě, jestli tam budu pracovat, jak dlouho tam budu...) a fyzicky ověří pravost permitu pro vstup do Kanady, jestli jsem ho nezfalšoval (OK, asi teda vypadám podezřele). Tím kontrola před letem končí. Možná jsem zpozoroval ještě jednoho člověka, kterýho takhle zpovídali, ale (vlastně právě proto) to moc příjemný nebylo. No nic.

Nyní se posuňme o cca 8 hodin dopředu. Přiletěl jsem do Toronta (jsem poprvé v zámoří, jupí!), vylezl z letadla, čekám ve frontě na přepážku, nad níž svítí nápis Welcome to Canada / Bienvenue au Canada. Další imigrační kontrola. Schválně jsem se přidal do fronty vedoucí k mile vypadající úřednici. Stejný otázky jako v Helsinkách, navíc se zeptala na letenku - zda mám i zpáteční. Odpověděl jsem, že mám sice jen jednosměrnou, ale na bankovním účtu dostatek prostředků pro návrat. To jí stačilo, nechtěla vidět ani bankovní výpis.

Jdu koridorem za přepážkama, konečně pro zavazadla. Zaměstnanec na konci chodby mě ale nasměruje do jiný místnosti. Tady už to vypadá drsnějc - imigrační úředníci tu vyhlížejí přísně a nepříjemně. Jsem tu jen já a rodinka z Latinský Ameriky. Proč mám pocit, že tímhle vším procházím z celýho letadla jen já? Jedna úřednice si mě odvede do open space kamrlíku. Vyptává se na podobný otázky. Nakonec mi do pasu přicvakává papír s pracovním povolením. Vítejte v Kanadě.

Intermezzo: Hot dog story (bez pointy)

Cca dva dny po příjezdu jsem dostal chuť prostě na hot dog. Tak jsem šel ven, ale cestou jsem potkával jen samý jiný (hlavně arabský, asijský, mexický), až jsem unavenej došel asi po hodině k downtownu. A tam Mekáč.

Do těhle známých se mi nechce, ale už jsem měl fakt hlad. Vlezu dovnitř. Venku bylo horko, tam ještě větší. Nabídka mi nepřišla moc srozumitelná, už jsem byl skoro na řadě, tak jsem vyšel ven. No a jak vylezu, naproti přes ulici vidím stánek s hotdogama!

Tak jsem k němu šel. Je to, řekl bych, Subway styl, objednáš si hot dog (3 babky) a na to si dáš, co chceš - cibuli, kukuřici, zelí, okurky, jalapeño papričky, normální papriky, olivy atd. a samozřejmě různý hořčice a kečupy a pikantní omáčky.

Udělal jsem si to hezky pálivý. Včera jsem tam byl zase. Prodává to Latinoameričan. Dal jsem si k tomu i Coke, abych to měl stylový.

To je vše.

O kolečko míň aneb Jak to bylo s (od/pří)letem

Jak jsem psal minule, noc před odletem byla ve znamení nekonečnýho dobalování. Druhý den ráno mě ale zastihla s tím související nemilá věc. Po pár metrech na Letišti V. H. upadlo mýmu velkýmu kufru kolečko. Chudák zřejmě nebyl dimenzovanej na takovou váhu (divím se, že se neutrhlo taky ucho). Naštěstí, podlahový plochy na letištích jsou z leštěnýho kamene, takže kufr tam klouzal i bez kolečka. Obával jsem se však, jak to pak udělám v Torontu (o tom více příště).

Odbavení se událo bez komplikací, navíc, jak jsem zmínil minule, pro let z Helsinek do Toronta jsem poprosil o místo u okna. To ale mělo své konsekvence - letěli jsme nad Grónskem a asi zrovna já jsem měl z celýho letadla nejlepší výhled nebo co, protože si ke mě ostatní pasažéři chodili fotit venek... Vlastně nejen to - neboť se k okýnku pochopitelně přes tři sedadla nenatáhli, prosili mě a spolusedícího vedle mě, abysme fotili za ně :-D (Nechápu, proč chtěla fotku udělat i ženská, co seděla přímo za mnou...). Přál jsem si proto, aby se už žádný přírodní krásy dole radši neobjevovaly :-)) Občas jsem měl pocit, že se ani nemůžu o okno opřít abych se prospal :-D Nicméně i já jsem pár fotek pořídil (viz fotogalerie) a po jejich shlédnutí je nutný uznat, že těm lidem oprávněně stálo za to uzurpovat si můj výhled z okýnka.

Jinak let z Prahy do Helsinek (3 hodiny), čekání na spoj do Toronta (3 hodiny) a samotný let do Toronta (8 hodin) uběhl rychle. Něco po osmé večer místního času jsem tak v pořádku vystupil z letadla. O prvních hodinách v Torontu si ale napíšeme až příště ;-)

Bonus z Helsinek:

Kanadastán na ostro - předodletový čas detailně

Ačkoliv se z původního měsíce volna na přípravu a vyřizování staly dva, stejně jsem všechno stíhal jen tak tak. Oba dolní zuby moudrosti mi vyndali a rány se zdárně a bez komplikací zacelily (nakonec jsem stihnul ještě vrtání sedmičky), řidičák jsem zvládnul, pořešit mezinárodní ŘP taky (pozn.: platí jen rok a nenahrazuje, ale jenom doplňuje tuzemský ŘP). Pojištění jsem si taky nakonec vybral (od Český) a ubytování na první týden jsem si zařídil (přes airbnb.com) (o tom více příště ;-) ). Den před odjezdem jsem se odhlásil z Úřadu práce a předtím i z tuzemský zdravotní pojišťovny a na CzechPointu jsem podepsal tři ověřený generální plný moci, kterýma bude mamka disponovat během mojí nepřítomnosti (pošta).

Co se týče balení, to byl samozřejmě boj. Vybrat si oblečení a věci, který má na tak dlouhou dobu smysl brát, nakonec nebylo tak těžký. Horší bylo je zabalit. Váhový limity u Finnair byly 23 kg na velkej kufr a 8 kg na příruční zavazadlo. V první fázi jsem neměl problém dostat se do limitů, ale zato všechno tam vměstnat. V druhý fázi jsem se začal potýkat i s nadváhou ( ;-) ). Nakonec jsem do půl třetí v noci přehazoval věci z kufru do kufru, vyřazoval, zařazoval, nacpával. Na letišti jsem zjistil, že velkej kufr je o dvě deka těžší, ale neřešilo se to (naopak jsem poprosil a dostal místo u okýnka - což se ale nakonec neukázalo jako big deal :-D ... i o tom až příště).

Kanadastán na ostro - zítra odlet

Už jsem ani nedoufal, že tenhle příspěvek stihnu napsat. Všechno je hotový - ubytování, pojištění, mezinárodní řidičský průkaz, referenční dopis, plný moci, zabalený kufry, rozlučky atd. ... Nebo ne, sorry, napíšu o tom příspěvek až jindy, popis předodjezdových příprav si totiž zaslouží víc odstavců. Namísto toho radši půjdu spát :-) Zítřejší noc prožiju už za oceánem...

Přebookováno na 2/7/2013

6denní rekonvalescence po extrakci dvou zubů-osmiček, ráno před odletem v 7:00 závěrečná zkouška v autoškole, poté k zubařovi nechat si vyndat stehy, vrátit se domů pro zavazadla a dorazit na letiště alespoň v 10:00 a poté konečně nastoupit na 2+9hodinový let přes oceán. Ano, tak právě tohle jsem se nakonec rozhodl nepodstupovat a prostě jsem o měsíc posunul odlet :-)

26 dní prázdnin? To asi ne...

Včera jsem byl naposledy v práci, teoreticky mám tak do odletu 26 volných dní. Jenže opravdu jenom teoreticky. Věcí, který musím zařídit a obchodit, je na necelý měsíc docela dost:

Návštěva zubaře, později extrakce dolních osmiček ve VFN (pokud se časově vůbec zadaří), registrace na pracovním úřadu (abych nemusel platit zdravotní quasidaň (tedy pojištění)), odhlášení z tuzemského pojištění, výběr a zařízení komerčního pojištění, příprava na závěrečnou zkoušku v autoškole a její absolvování (musím ji zvládnout na první pokus, další termín je až v den odletu...), zařízení mezinárodního řidičského průkazu (pokud teda dám tu zkoušku :-) ), občasná návštěva v práci (jestli vše fachčí, jak má), individuální a skupinové rozlučky.

Určitě jsem ještě na něco zapomněl nebo na to přijdu až v průběhu měsíce (mimochodem, ono i takový balení kufrů vydá na x hodin času). Takže žádná velká pohoda, vstávání kdy chci, polehávání u seriálů/filmů a knih etc. mě nečeká...

;-)

První 'poslední' přicházejí

S koncem tohoto měsíce (tj. k 30. dubnu) končím ve své práci. Prožil jsem tu krásné víc jak 3 roky, které vygradovaly zhruba poslední půl rok (začalo to přistěhováním jednoho departmentu... o tom třeba někdy příště :-) ). Ano, nechce se mi tu končit. Ale stejně bych musel odejít (minimálně z pozice, kterou tu zastávám), což by – nebýt Kanady – přišlo nejspíš ve stejnou dobu. Musel bych se – a musím se – posunout dál.

S koncem v práci souvisí název tohoto příspěvku. Dnes tu prožívám poslední čtvrtek, včera to byla poslední středa (příští týden to bude poslední pondělí a úterý; poslední pátek byl už minulý pátek, protože aktuální pátek (zítra) budu v zahraničí) (nesmím zapomenout na poslední víkend, přes který sice nadále nebudu v ČR, ale přesto se oproti pátku (z důvodů uvedených výše) počítá mezi poslední). Co se týče pracovních činností, včera jsem naposledy zapisoval dokumenty do složky, naposledy vytvářel report, naposledy odevzdával timesheet atd. A tak to bude v příštích dnech pokračovat, s tím, že většina těchto ‚posledních‘ přijde právě v pondělí a v úterý.

Přesto všechno, co jsou tyhle první 'poslední' (řečnicky se ptám) oproti těm prvním 'posledním', která budou přicházet v květnu... Nechci o tom zatím ani moc přemýšlet. Hlavně o tom je totiž ten odjezd. Naznačil jsem to už v předchozím příspěvku – plno věcí opouštíte. Plno věcí, které opustit nechcete.

5/27/2013

27. května is the day, letím společností Finnair s mezipřistáním v Helsinkách.

PRAGUE     HELSINKI     TORONTO

 11:35 – 14:40      18:10 – 19:55

Proč jsem zvolil právě tohle datum? Jednak abych měl akorát dost času na vyčkání toho, jak ambasáda naloží s mou žádostí (deklarovaná doba je až 8 týdnů), pak taky abych měl čas na obcházení úřadů (vyvázání z tuzemského pojištění a zajištění komerčního pojištění po dobu pobytu) a dalších byrokratických institucí, a taky proto, že... zkrátka všechno opustíte, tak se Vám skoro ani nechce odjet. Zvlášť, když jedete úplně sami, jako já (což je na druhou stranu výhoda).

Samolepka v pase

Dnes mi potvrzení s kouzelným slovíčkem approved přišlo i poštou, spolu s cestovním pasem (ten se odevzdával na ambasádu jako jedna ze součástí žádosti). Uvnitř pasu jsem nalezl krásnou samolepku - tedy to tolik očekávané vízum. Co mě na vízu překvapilo bylo expiry date. Vízum platí od date of issue, což bylo předevčírem, tedy 15.4., nicméně permit validity je podle víza do 26.5.2014. Znamená to tedy, že vízum je na dýl než 12 měsíců (tzn. než jak bylo deklarováno) a potenciálně bych mohl odletět už třeba zítra. Letenku už ale stejně mám něco přes měsíc koupenou (ano, kupoval jsem ji ještě před potvrzením z ambasády, štěstí se musí jít naproti :-D ), takže datum odletu 27.5. platí.

Update zjištěný po příletu: Ono expiry date znamená poslední možný den příletu do Kanady. Teprve po příletu kanadští úředníci rozhodnou, jestli a tedy i na jak dlouho visitora do Kanady pustí.

"... has been approved."

"Your application to study or work in Canada has been approved." Před chvílí jsem se to dozvěděl. Ve čtvrtek 21. března 2013 jsem odevzdal žádost* (ono se řekne žádost, ale byly to dva štosy lejster, které člověk-žadatel dával dohromady pěknou řádku hodin resp. týdnů, takže stačilo něco přehlédnout a bylo by po všem) osobně přímo na Velvyslanectví Kanady (kde jsem musel při vstupu odevzdat třeba i mobilní telefon) (moc závorkových vsuvek, že?) a dnes, ve středu 15. dubna 2013, mi na e-mail přišlo PDF s vyrozuměním. Text e-mailu nic neprozrazoval, což mi přivodilo další orosení (po prvním orosení, kdy jsem v inboxu zahlédl subject 'Citizenshi​p & Immigratio​n Canada...'). Po otevření PDFka jsem nezačal číst od shora, ale hned jsem těkal pohledem na samostatné, podtržené, italic či tučné věty. Hledaná věta (ta, co jsem citoval nahoře) sice podtržená, italic ani tučně nebyla, ale samostatně ano, takže kýženou informaci jsem našel rychle. Bez zdravotních komplikací. Approved. Kolikrát jsem tohle slovo použil v práci a ode dneška má najednou novou konotaci...

* O co vlastně jde: Mezi kanadskou a českou vládou funguje program nazvaný Zažijte Kanadu (angl. International Experience Canada) - více zde:
http://www.canadainternational.gc.ca/czech-tcheque/experience_canada_experience/index.aspx?lang=ces